AP53

Členem od 30.12.2013

71 let - vlastním jménem Aleš Polcr - bydlím v Bruntále.

Vyrůstal jsem v Brně a tam také spadají mé motocyklové začátky. Ve 13-ti letech jsem zakoupil za své peníze (bylo to tehdy 500 Kčs) svůj první stroj Manet 90, tuším rok výroby 1947 nebo 1948. Měl jsem k němu opravdu vřelý vztah, ono dát dohromady potřebný obolus nebylo nijak jednoduché. Převážnou část peněz jsem si vydělal vlastníma rukama v zahradnictví u Šanderů v Brně Komíně. 3 koruny 20 haléřů na hodinu - těch odpolední po vyučování bylo nespočet. Abych ušetřil za tramvaj (dětská jízdenka tehdy, v r. 1966 stála 30 haléřů), jezdil jsem ze Žabovřesk (Žabiny) do Komína samozřejmě načerno - tehdy to šlo, jezdily většinou staré, otevřené tramaje, průvodčí už byli zrušeni, stačilo za jízdy naskočit tak, aby si toho řidič nevšiml. (Pak, že za socialismu byla práce dětí zakázaná). Manet byl krásný stroj, původní, modrostříbrné barvy, charakteristického zvuku - měl dva písty v jednom válci. Jenom si tak spokojeně "prckal". Obuté měl původní gumy Baťa suprsport. Na nádrži pod víčkem uzavřeným na šroub se vlezlo vše nářadí potřebné pro opravy. Ale Manet byl nezmar, jediný problém býval při startování za tepla, ale stačilo chvilku počkat, případně vyšroubovat a očistit svíčku a jelo se dál, nečastěji na hřiště Pod topoly nebo na "Palandu", dnes už asi zastavěný Palacký vrch.  Rád na ty časy vzpomínám.

  V 15-ti letech konečně ŘP na malé motocykly, ale žádný jsem nevlastnil, takže jenom půjčené od kamarádů. V 17-ti řidičák na moto a auto, a to už jsem měl co sedlat, přišlo období na otcově Jawě 250. Najezdil jsem toho docela dost po celé tehdejší ČSSR, zalehli jsme pouze 2x a přežili to bez úhony.

  Vystudoval jsem gymnásium a protože doba byla jaká byla (říkalo se tomu normalizace, ale normální to moc nebylo), otce vyhodili komunisti z práce a mě zatrhli studovat VŠ. Ale nevadí, otec, vysokoškolský profesor, šel dělat skladníka na Státním statku v Brně a já do učení na automechanika. Po vyučení vojna, PTP už byly zrušeny, takže jsem skončil u RVV (rota vojenské výpomoci). Osazenstvo tvořili buďto kriminálníci nebo politicky nespolehliví. Makal jsem ve výrobě a na různých stavbách. Neužil jsem si vojenské techniky, ale lopaty, té docela dost, zbraň nám raději nesvěřili žádnou. Nelituji, měli jsme relativně volnost a na vojáka docela dost peněz (cca 30% výdělku civila  a ještě k tomu 90 korun žold). Koncem vojny jsem založil rodinu, přišli děti a stejně jako u většiny kolegů, na motorce bylo doježděno, nastalo období plechovek.  A potom přišla změna - převrat v roce 89. Pro mě změna totální i v osobním životě. Nejdříve změna zaměstnání, potom rozvod (v klidu a slušně) a konečně možnost studia na vysoké škole (ekonomika na VŠB v Ostravě). Po čase nové zaměstnání a nová rodina a opět budování rodinného zázemí, na čem má nemalý podíl i manželka. V novém zaměstnání jsem se vypracoval od účetního na ekonomického náměstka jednoho ze závodů firmy s působností po celém světě (u nás nechvalně známá (ne)oprávněnou aférou s D47 u Ostravy).

  V současné době už nepracuji, znamená to, že bych měl mít dost času na rodinu, na přátele, na dům, na velkou zahradu (když budete mít někdo cestu kolem, zastavte se na kafe), na lyže (do Karlové Studánky to máme čtvrt hoďky), na naše tři psy, na kočky, slepice.........ale asi víte, jak to je - nestíhám. A společně s manželkou jsme zjistili, že čtyřkolka (zvláště ta vyrobená v Číně), na výlety není úplně ideální, a proto jsme si pořídili pořádný stroj na dvou kolech - Yamahu 950 XVS, a na tu si ten čas uděláme. Zatím se s moto pozvolna seznamujeme, po 40-ti leté pauze to ani jinak nejde.

 Děkuji "dědouškovi" za upozornění na společenství motorkářů sice starších věkem, ale mladých duchem. Rádi Vás poznáme.

Jezdím na YAMAZE XVS 950A Midnight Star