JiB

Byl naším členem od 28.7.2012

4.4.2024 nás v 71 letech náhle opustil a odjel na poslední cestu náš člen a kamarád Jiří Bašný. Jirko budeme na tebe vzpomínat.

ZDE je odkaz na pár fotek, které nám Jirku připomenou.

Takto popsal své začátky.

Začátek byl samozřejmě fichtlový, mopedový, nazvěte to jak chcete. S přelomem osmnáctin se v garáži ocitla novotou vonící J90 Roadster, černo-žlutá.
Dá se říci, že už tehdy mě chytlo cestování na motorce. A ne sám. Brzy se ke mně připojila dvě věkem blízká děvčata na svých "dvacítkách" (Jawa 50/20). Jedna z nich se posléze stala bližší partnerkou:-).
Po chvíli je člověk nespokojen s tím, co má. Takže když se po třech letech naskytla možnost koupě zánovní čízy 175/477.1, nebylo o čem jednat. Na "devadesátku" ale dodnes vzpomínám, první motorka je první motorka. A tehdy to byla docela bomba.  S novou motorkou přišla i nová motopartnerka, taky s čízou, leč 125. Přeci jen subordinace muší bejt:-))).
Číza mi vydržela dýl, přes půlku let sedmdesátých. Ideálem tehdy byla samozřejmě třipade, dva hrnce, více koní:-). Kejvačky či panelky se mi moc nelíbily, takže buď "sportka" na devatenáctkách, nebo, samotné tehdejší nebe, Californian. Jeden se mi dostal do spárů, raritní Calif II dokonce na devatenáctkách. Mě se ale líbily víc Calify IV na osmnáctkách, takže jsem kola vyhandloval a Califa do "čtyřkové" podoby přestavěl.
Na této motorce jsme s Janou vyrazili na první "pořádnou" dovolenou. Balkán, tedy Maďarsko a Rumunsko, na čtyři tejdny. Byli jsme sice zelení jen, ale podařil se nám bez trvalých následků úspěšný návrat. Takže nás definitivně dálkové cestování chytlo.V té době jsem taky zakotvil v Jawa klubu Praha, kde překážím dodnes.
Začátek osmdesátých let, a opět pošilhávám vejš. Kubatura zůstává stejná, jenom motorka trochu novější. Koupil jsem si totální vrak 634. Kompletně jsem jej odstrojil, vše zbavil laku až na čistý kov, a začal z gruntu. Nový lak, nová elektrika, nové chromy. Hrál jsem si s ní přes rok, tehdy bylo času víc než dost a montování mašin mě ještě bavilo:-). Takže pár let byly v mém vlastnictví v souběhu dvě motorky.
"Šestsettřicetčtyřka" v mém vlastnictví několikráte změnila tvář, posléze dostala polokapotáž z R90S a laminátové kufry první generace a samozřejmě vlastní výroby. Modelářské zkušenosti s laminováním se hodily. Taky se mnou/námi projela prakticky celou tehdejší socialistickou Evropu.
Těsně před režimovým zlomem jsem si podruhé (a jak se zdá i naposledy) pořídil zbrusu novou mašinu. Tehdejší "hit", Jawa 638, byla v jádru pořád starý známý pérák. Jedno musím "osmě" přiznat, byla první opravdu pohodlnou jawkou, na které se dalo celý den sedět bez potíží. Taky dostala polokapotu a kufry, ty už druhé generace. V osmdesátém devátém jsem ji navíc nastrojil do vydařené celokapotáže, Takže od té doby mou motopředstavu formovaly cestovní "parníky".
Rok 1990 mne ideově nasměroval k větším a samo opět cestovním motorkám. Jejich etalonem byly, jsou a budou baworáky. Cestovní vlastnosti, spolehlivost, tehdy navíc i robustnost a konzervatismus, to mě oslovilo.
Na podzimek se nabízelo po kamarádovi více než lehce jeté R80RT, v ceně necelých sta tisíc. Za to bylo nový fáčko. Prachy byly, teď jen na co. Motorka nebo auto? Radili jsme se doma, já nadnesl otázku, jeté bávo nebo nové auto? Jana se zamyslela, a pak řekla větu, pro kterou ji dodnes miluju: "Nový auto si můžem koupit kdykoliv ....." A tak v mém/našem motoživotopise přibyly dvě další pracovní doby:-).
Modrý "erťák" mě sloužil spolehlivě a bez marginálních poruch osm let. Naučil mě abecedu čtyřtaktního ježdění, i když samozřejmě dnes jeho padesátka koníků každého spíše rozesměje. Když jsem ho kupoval, měl nějakých 170K na tachu, když opouštěl moji garáž, bylo tam ku 250K. A co vím, jezdí spokojeně dodnes.
Jeho následovník, totéž leč v litru, R100RT, se ke mně dostal ze Švýcar v podobě střední bouračky. Ležel asi dva roky v bazaru pod širým nebem a podle toho taky vypadal. Takže podobně jako s Jawkou, rozložení na prvočinitele, nákup potřebného, lak a tak, nakonec složení.
U této mašiny jsem si myslel, že skončím. Spokojenej jsem byl, ale
pochybnost do mysli zasel jeden horník-důchodce, který s námi sousedil ve waleském kempu o dovolené 1999. Lilo jako z konve, tak jsme kecali o ničem a všem. On, značný fanda baworů, mi sdělil, že podle něj vůbec ouplně nejvíc nejlepší cesťák od Germánů je avantgardní Káčko. Slovo dalo slovo, a v prosinci téhož roku se do garáže vedle boxíku nastěhovalo litrové Káčko. Myslel jsem, že to bude na zkoušku, po roce půjde pryč, boxer přece zůstane doma, to je jasný.
Hmmm, test na dovolený (Skotsko 2000), a jasno bylo, z baráku posléze šel boxer. Srdce krvácelo, zatlačil jsem slzy, ale popravdě, dvě prakticky shodné motorky, to nedělalo dobrotu. Jezdil jsem prostě na tý, která stála blíž vratům:-))). Naštěstí, boxík má dodnes kamarád Honza, je ve vynikajících rukou, a tak jsem tomu více než rád!
První pětiletka nového tisíciletí se nese ve znamení baworské cihly. Maximální spokojenost, tahle mašina dělá přesně to, co od motorky chci, a dělá to pořád. Díky své „druhé“ profesi jsem se dostal k testování mnohých motorek, a paradoxně jsem čím dál tím víc rád, že mám doma, co mám. Zajímavý.... akurát mě tak trochu vadilo, že tahám tak velkou a přeci jen ne tak obratnou motorku po českých okreskách. A jak jezdím po zapadlých památkách, není to přesně vono.
Halt, pro styl ježdění, co provozuju, je nutné mít motorku ne jednu, ale dvě. Ke káčku je nutný mít něco z ranku cestovních endur. Výběr je nasnadě - návrat ke klasice. Takže, enduro, bavorácké, dvouventilové. Otec zakladatel, R80GS.
Co dodat, tahle dvojkombinace mi sedí přesně jako zadel na hrnci. Pro své dálkoplazí cesty sedlám Káčko, pro kroužení Českem či Balkánem, tady je harcováno GS. Navíc, Janě konvenují obě mašiny, paradoxně se jí zdá GS pohodlnější. V ženskejch se člověk nevyzná....
Takže, tímhle končí (prozatím) moje motorková historie. Jsem na vrcholu, teď už se půjde jen dolů, život už je takovej. Co tím míním? No, dříve či později přijde čas, kdy už fyzicky tyhle motorky nezvládnu. Pak, bude-li tělesná schránka alespoň trochu sloužit, se půjde s obsahy níž, níž, a dále níž. Uvidím....
Nakonec, abych byl úplný, musím poznamenat, že ač jsem měl tu možnost se svézt, tak mne vůbec neoslovily dvě třídy mašin, supersporty/plasťáky a chopper/cruisery. Někdo holky, jinej vdolky, jasně...
Jinak je mi letos 60, vystudoval jsem ČVUT FSI a dodnes se držím „ševcova kopyta“, jsem systémovým specialistou v oboru měření a regulace. Ženat poprvé a naposledy, dva už odrostlí kluci se s koníčky opravdu nepotatili...:-). Bydlím v matičce stověžaté, i když kořeny mé rodiny lze dohledat na rozhraní Hané a Jeseníků.

Na svých cestách střídal BMW K100 LT

s BMW R 80 GS