Slova Starce Petra

Když přijde stáří, mnozí hodí flintu do žita. Naštěstí všichni ne .....

Mnoho starších lidí pak teprve začne užívat života. Není tolik povinnosti, děti jsou odrostlé, manželky tolerantnější, nebo nám utekly. Někteří chodí krmit do parku ptáčky, někteří chodí na ryby, jezdí na zájezdy s důchodci. My jezdíme na motorkách. Nejsme už žádní cvoci a tak není problém vyrazit ve skupině. Někteří se známe dlouho, někteří jsme se viděli na posledním srazu poprvé. Vůbec to nevadilo. Všichni byli milí , kamarádští, bez ohledu na cenu svého stroje..... Praví motorkáři

O tom by měly být tyto stránky.

Příspěvek od našeho člena "dedka new " uveřejněný na " Motorkářích"

Gratuluji!

Nám všem , kterým je mezi 30. až 60. lety... Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 40.,50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili... Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji přimontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisáky, s klacky a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si...