cibar

Členem od 31.7.2011

68 let - vlastním jménem Ing. Petr Prokop - bydlím ve Březí u Prahy.

Narodil jsem se v roce 1950. Jízdní kolo jsem v 15 letech vyměnil za dvousedadlového Pionýra Jawu 05, když jsem se už předtím vozil na tandemu za tátou na Jawě 250 a za dědou na ČZ 125. Vzápětí, jak jen to šlo, jsem začal jezdit s dědovou  čízou. Moc jsem si na ní užil, a co hlavně, seznámil jsem se na ní s mojí celoživotní  láskou a věrnou manželkou. Ta v té době sedlala Jawu 20 a pak jsme si motorky různě půjčovali. Došlo na  budování hnízdečka, narození synka, koupi autíčka. Motorka šla do kůlny a hajala tam celá dvě desetiletí. Mezitím synek povyrostl a začal se poohlížet po nějakém stroji. Dali jsme dohromady krosku z Pincka, pak přišla Cagiva 50, Mustang, Jawa 350 chopper. To už mě začaly svrbět dlaně a cítil jsem v nich zase hefty od mašiny. Cože bych nevyrážel se svým synem a jeho kamarády? Ale zatím nebylo na čem, číza už nebyla v dobrém stavu. Poté co syn přesedlal na Virago 535, se to už nedalo vydržet. Sehnal jsem za 500 Kč Jawu 350 bez papírů s vykloktanou vidlicí a převodovkou, a spolu jsme se zúčastnili několika srazů a vyjížděk. Asi by ze mě policajti neměli moc radost, ale tenkrát to ještě šlo. Poté, co syn přesedlal na Intrudra 1400, bylo rozhodnuto. Převzal jsem po něm Virago, konečně pořádnou mašinu. V té době jsme motorkařině propadli a dokonce jsme si mysleli, že nás bude živit. Dali jsme dohromady všechny peníze, pod barákem si udělali dílnu i s nezbytným baříkem pro kamarády a začali jsme jim dělat drobné opravy, úpravy, vyráběli doplňky, restaurovali staré kusy. Také se nám v té době líbily různé přestavby motorek, které jsme vídali v cizích časopisech. Protože bylo málo peněz na koupi něčeho pořádného, rozhodli jsme se, že si uděláme radost a svoje mašiny si přestavíme na originály sami. Makali jsme na tom celou zimu a musím říci po pravdě, někdy i do rána. Výsledek byl docela hezký, i když odpovídal amatérskému přístupu. Samozřejmě jsme se nemohli měřit s profesionálními firmami! Ale vraťme se zpátky. Bohužel, rádi jsme v dílně s kamarády i zákazníky  poklábosili, a toho klábosení bylo víc, jak té práce. Výdělky hubené, zato svoboda a klídek. Ale dlouho to nešlo. Kluk se chtěl ženit, maminka zase peníze na chod domácnosti. S takovou motorkařinou byl konec a museli jsme se každý poohlédnout po pořádném zaměstnání. V té době jsme dali dohromady malou partičku motorkářů z okolí a zažili spolu pár hezkých zážitků. Partička se časem rozpadla, kluk se mi oženil, začal stavět a musel prodat mašinu. Zůstal jsem na to sám. Bohužel zradilo mě zdraví. Valilo se to na mě jedno po druhém a skončilo to trojnásobným baypasem. Do toho jsem se stěhoval z Prahy na venkov a začal budovat nové hnízdečko. Yamaha hajala v garáži, nikdo na ní zase nejezdil, propadla jí technická. Pak mi synátor sdělil, že si zase po letech kupuje motorku, tentokrát enduro, a do mě to vjelo. Začnu zase motorkařit, aby si nemyslel, že fotr už patří do starého železa. Také už se převalila ta šedesátka  a řekl jsem si, jak dlouho budu ještě schopen to ukočírovat? Musím kvaltovat, abych si ještě něco užil. Tak jsem mašinu oprášil, bez problémů jí protáhl technickou a zase vyrazil. Jsem na to ale sám a tak hledám kamarády stejné krevní skupiny, ale hlavně podobného věku, s kterými bych se mohl semtam vidět a dát řeč o motorkách i pěkných ženštinách.  A ejhle. Narazil jsem na Motorkáře nad 60 let! Tak hodně šťastně ujetých kilometrů a těším se na vás, kluci!

jezdil jsem na YAMAZE XV 535 Virago

535ku jsem vyměnil za  YAMAHU XVS 1100A Dragstar Classic


" Poté, co se u mě objevila tzv. Milošova nemoc dolních končetin a přestal jsem zvládat váhu svého stroje, musel jsem se s těžkým srdcem rozloučit se svým miláčkem Dragstarem 1100 a pořídil jsem si na ježdění kolem komína o 130 kg lehčího, u nás málo známého Johnnyho Paga Malibu 320i. Je to obsah jen 320 kubíků, vyroben v USA, s japonským motorem, dovoz přes Polsko."